Kolébkou diplomacie bývá označována Francie, řada diplomatických termínů má původ ve francouzštině (a řečtině). Není divu, že se nové diplomatické postupy odvíjejí od toho, co se děje ve Francii. Můžeme se setkat s nuit des longs couteaux (noc dlouhých nožů), s journée de marché des camions (den náklaďáků na trhu) nebo se soirées en clubs (večery v klubech). Novodobá diplomatická řeč se pak rozšiřuje do ostatních zemí.
Na diplomatická jednání bychom neměli nosit nože, mačety a jiné sečné nebo střelné zbraně. Vypovídá to o naší diplomatické úrovni. Rovněž bychom si neměli zakrývat obličej a mít neoholenou bradu. Namísto pozdravu Alláh je velký, případně slitovný, bychom se měli naučit místní verzi pozdravu, například Dobrý den, nebo alespoň Eiffelovka je veliká.
Neměli bychom dávat na odiv svoji znalost koránu a občas použít při jednání i jiné slovní obraty. Od jednacího stolu bychom neměli vyhánět ženy, a to ani z jednacího sálu, ani z jednací budovy, ani z jednacího města. Pokud se jednání protáhne přes kritickou hodinu, neměli bychom druhou stranu nutit zakleknout na kobereček k modlitbě; na kobereček ji dostaneme později.
Nabídne-li nám protistrana darem svoje velbloudy, slušně odmítneme s tím, že máme svoje velbloudy. Pokud nám jako zákusek ke slavnostnímu obědu nabídnou hromadné znásilnění, vymluvíme se fyzické vyčerpání z náročného jednání. Za každou cenu udržujeme diplomatický odstup na vzdálenost čepele. Po jednání raději opouštíme sál kterýmkoli východem, i kdyby to byl zadní východ pro psy.
Diplomatické jednání závěrem korunujeme zvoláním: Une personne prévenue du danger double ses chances de réussir ! Byli jsme na nebezpečí upozorněni, šance na úspěšné jednání tu je. Vive l’Europe !