„Dialog u televizoru: Jé, Váňo, koukni na ty bambuly, to budou asi komici…“
(J.Nohavica)
Televizní kamera nic neodpustí, široké rozšiřuje, nehezké zošklivuje a hloupé zvýrazňuje. Stále se nás najde dost, širokých, nehezkých a hloupých, kteří se před objektiv kamery cpeme a doufáme, že zeštíhlíme, zkrásníme a zbystříme. Doufáme marně.
Zvlášť to překvapí u těch, kteří jsou na kameru zvyklí. Pokoušejí-li se být za chytré a napsali-li si scénář sami, v drtivé většině předvádějí komický výstup. Herecké povolání je založeno na vyslovování cizích myšlenek; vyslovuje-li herec vlastní myšlenky, stává se špatným komparsem. Z toho by se mohli poučit neherci.
Máme-li být za chytré, musíme připustit, že nerozumíme všemu. Na některé otázky neznáme odpověď. Neodpovídáme na všechno, neboť kamera neomylně odhalí, že nerozumíme ani samotné otázce a že vytahujeme univerzální odpověď. Když něco takového uděláme dvakrát třikrát, o naše odpovědi přestane být zájem. Staneme se terčem posměchu, ba co hůř, staneme se terčem nezájmu.
Když už lezeme do televize, aniž bychom měli co říct, alespoň se hezky učešme, udělejme si make-up a nacvičme si větu: Na vaši otázku bohužel neznám odpověď – zato přesně vím, jak se rozmnožují mravenci, pokud by vás to zajímalo.