Situace, kdy nám mozkomíšní mok tlačí na mozek, se projevuje tak, že stojíme hodiny jako přikovaní a civíme do zdi. Když tedy uvidíme politika, jak hodiny jako zařezaný civí na západ, buďme slitovní. Neví, co se děje na východě za jeho zády, ale nemůže za to.
Politik, jemuž mozkomíšní mok tlačí na mozek, se neumí otočit, aby měl 360-stupňovou orientaci v terénu. Oči a uši má namířené na Západ a zdánlivě bedlivě pozoruje a poslouchá. Ve skutečnosti může mít zrak a sluch vypnutý, takže nejenže nevidí a neslyší, co se děje na Východě, ale ani nechápe, co se děje na Západě.
Když najdeme na politikovi tu správnou dírku a vhodíme do ní minci, spustí se robotizovaný záznam o tom, jak jsme na tom skvěle, jak procházíme konjunkturou, jak nám roste životní úroveň a jak jsme se nikdy neměli lépe než teď. Politik je po zaplacení optimisticky naladěn a rozkládá rukama, pokud právě jimi neukazuje na Západ. Je radost takového politika sledovat a naslouchat mu, protože část jeho optimismu se přenese i na nás. Ovšem jen do chvíle, než vyprší předplacená lhůta. Po uplynutí lhůty opět začne mozkomíšní mok tlačit na mozek.
Nezbývá nám, než nechat politiky být a otáčet se sami na všechny strany. Dělejme to se vší vervou a včas, neboť nevíme, kdy i nám začne mozkomíšní mok tlačit na mozek.