Není neobvyklé, že útočící voják obdrží zákaz střílet. A to nikoli proto, že by plnil taktické zadání při útoku, ale proto, že vyčerpal svůj uhlíkový limit.
Při každém výstřelu se totiž emituje řada zplodin, kromě oxidů olova, barya, antimonu nebo rtuti také organické sloučeniny během povýstřelové kondenzace, kdy probíhá cyklizace jednoduchých molekul. Mezi hlavní produkty patří jak hořlavý plyn CO, tak nehořlavý plyn CO2. Kvůli emisím škodlivého uhlíku má voják stanovený limit, kolikrát má povoleno vystřelit. Jakmile limit překročí, zaklapne pojistku a čeká na přidělení nového povolení střílet.
Na frontě se tak můžeme setkat s vojáky, kteří posedávají na pařezech a pokuřují, zatímco kolem nich zuří bitva. Čekají na svůj uhlíkový limit.
Armádní emise byly sice vyňaty z Kjótského protokolu i z Pařížské dohody, ale zodpovědný voják nehazarduje se zdravím planety. Po upozornění dokonce uhasí cigaretu.
Protože nesvatá válka proti Slovanům jednou skončí. Ale svatá válka proti uhlíku potrvá věčně.