Není tajemstvím, že už umíme skenovat jednotlivé neurony. Umíme zobrazit, jaké transmitery neuron přenáší synaptickou štěrbinou na sousední neurony. K dispozici máme paměťové médium, které dokáže zaznamenat transmitery ve vybrané oblasti mozku. Matici transmiterů indexujeme v pěti souřadnicích, třech prostorových, jedné typové a jedné časové. Získáme otisk oblasti mozku, jednoznačně identifikující skenovanou osobu podobně jako otisk prstu nebo obraz duhovky či očního pozadí.
Sbíráme mozkové otisky a provádíme srovnávací analýzy. Pracujeme s velkými daty, proto aplikujme postupy pro umělou inteligenci. A čekáme. Po čase nám program doporučí oblasti mozku, které je vhodné skenovat častěji než jiné. Navrhne interpretaci získaných dat. Za sto a více let bychom si pomocí přirozené inteligence ověřili, že výběr vhodných oblastí má smysl, jakož i interpretace dat. Máme volbu počkat sto let, než dokončíme ověření, nebo –
Nebo se spolehneme na doporučení umělé inteligence, kterou jsme sami naprogramovali, aby pracovala miliónkrát rychleji, a která poslechla a výstup nám dodala za necelou hodinu. Neptáme se: proč. Ptáme se: co. Ptáme se, co se odehrává v které části našeho mozku a co to znamená. Umělá inteligence nám vybrala, co máme sledovat, a také nám předložila k úvaze vysvětlení, co vlastně sledujeme.
Například: Jsme mužem, milujícím ženy, nebo mužem, milujícím muže ?
Ať už si myslíme cokoli a ať už jakkoli ostatní nutíme takzvaným coming outem něco si myslet a ať už kráčíme v jakémkoli průvodu, umělá inteligence nás pokorně vrací zpět k magickému číslu 4 a dokonce ještě dále – k magickému číslu 3,14.