„Som úprimne sklamaný, som rozčarovaný…Chcem vám povedať jedno veľmi zreteľne a jasne – toto vám nezabudnem. Toto vám nezabudnem nielen pre mojich dvoch synov, ale pre občanov Slovenskej republiky.“
(Ivan Korčok, 7.4.2024)
Právě jsme viděli a slyšeli modelovou reakci na utrpěnou porážku. Celé tělo poraženého pezidentského kandidáta křičelo: stala se křivda ! Tuto modelovou situaci si mnohokrát připomeneme i v České republice v souvislosti s budoucími porážkami českých politiků. Až budou odcházet, tak nikoli s politicky vyzrálým gestem, nýbrž s křikem o křivdách.
Ten křik si pamatujeme, když jsme při kuličkách zahlásili „směr důlek, blechy nepřijímám“ nebo „příroda leží“ a očekávali, že cvrnkat se bude směrem k důlku normálním cvrnkem, aniž by se odklízely kameny či jehličí, a Pepík nás obral o duhovou padesátku jen podvodným cvrnkem. Pak jsme se poprali a doma dostali další nakládačku za roztržené tričko.
Byli jsme úpřimně zklamaní, rozčarovaní. Chtěli jsme všem říct velmi zřetelně a jasně – toto vám nezapomeneme. Toto vám nezapomeneme nejen kvůli duhové padesátce, ale kvůli všem duhovým kuličkám světa.