Občas se divíme, proč je nám šoufl a hučí nám v hlavě. Nedivíme se, že je nám šoufl a hučí nám v hlavě po sledování televize, ale podezřelé je, že je nám šoufl a hučí nám v hlavě, i když se na televizi nedíváme. Na vině je radiový signál a jeho útlumová charakteristika.
Útlum radiového signálu ve volném postoru je závislý jednak na čtverci vzdálenosti od vysílače a jednak na čtverci vysílané vlnové délky; čím kratší je vlnová délka, tj. čím vyšší je frekvence radiového signálu, tím větší je jeho útlum. Proto přenos vysokofrekvenčních signálů vyžaduje větší počet retranslačních stanic. Tím pádem je k nám zdroj vf signálu blíž.
Z volného prostoru musí radiový signál projít naší lebkou. Vysokofrekvenční signál 2,45 GHz pronikne lebeční kostí bez výrazného útlumu, ale pak narazí na mozkovou hmotu, bohatou na molekuly vody (78% mozku tvoří voda). Rezonanční frekvence molekuly vody je 2,45 GHz. Útlum signálu na molekulách vody je obrovský. Je tak obrovský, že je nám šoufl a hučí nám v hlavě.
Naší obranou je kromě vypínání televize nenaslouchat lidem, kteří na nás mluví frekvencí 2,45 Ghz. Vyhýbat se liberálně progresívní mikrovlnce a všem jejím retranslačním stanicím.