Vyčerpali jsme svoje vojenské zásoby, ale stále čekáme na rozhodnutí, převést náš průmysl na válečnou výrobu. Otevřením skladových vrat se zásoby nedoplnily, což praporčíky překvapilo, a tak se mezi regály prohánějí hladové myši a marně hledají alespoň drobné sousto střelného prachu. Stejně jako my čekají na rozkaz k válečné výrobě.
Ve výrobě zbraní máme tradici. Ani humanistický přístup prvního porevolučního prezidenta nedokázal všechno zničit. Pravdu a lásku přežila výroba ručních zbraní, výroba munice, výroba protitankových střel, výroba obrněných tranportérů, výroba bitevníků, výroba houfnic, výroba ženijní techniky i výroba systémů elektronického boje. Při troše snahy bychom se mohli vrátit i k výrobě bojových letounů, vrtulníků a tanků, o dronech nemluvě. Dále bychom se mohli pustit do výroby raket a atomových bomb. Dosud jsme nezapomněli, ktož sú boží bojovníci.
Uvolnění 2% HDP na zbrojní výrobu by mělo smysl, dokonce by měla smysl čtyři procenta, ba i šest procent. Mohli bychom spojencům, zejména Spojeným státům, ukázat, že na to máme a že jejich zbraně nepotřebujeme.
Představme si, jakou odezvu od spojenců by mělo prohlášení ministryně obrany o soběstačnosti našeho zbrojního průmyslu. Asi takovouto: Nám se neubráníte.