„Imagine a world in which there are a million, for example, millions of cars, Chinese cars on U.S. roads, collecting this data (sensitive information about their drivers) every minute of every day on millions of Americans and sending that back to Beijing.“
(Gina Raimondo, ministryně obchodu USA, 29.2.2024)
Ruku v ruce s touto paranoiou hrozí Spojené státy zvednout dovozní clo na čínské automobily ze současných 25% na 100%. Těžko si představit, že by to bylo kvůli čínskému špehování amerických řidičů, v pozadí budou nejspíše jako vždy peníze. Představme si, co všechno by nás mohlo špehovat (co všechno máme z Číny).
Z Číny máme většinu oblečení. Citlivé informace o nás by mohla sbírat kterákoli část našeho outfitu, například kalhoty. To, co do nich upustíme, by mohlo být obratem posíláno do Pekingu. Z Číny máme většinu hygienických potřeb. Náš kartáček na zuby by mohl proslídit naše mezizubní prostory a hned sdělovat do Pekingu, co jsme si tam uložili. Z Číny máme většinu klenotnického zboží. Zatímco naše hodinky nám měří čas, do Pekingu mohou hlásit, jak špatný máme nečas. Aniž si to uvědomujeme, jsme obklopeni čínskými výrobky ze všech stran. Ze všech stran bychom mohli být špehováni a nahlašováni na čínskou komisi, kterou to moc a moc zajímá. Je tu však obrana.
Na všechno zboží, dovezené z Číny, uvalíme stoprocentní clo. Čínské zboží si pak nekoupíme a ochráníme se před špehováním. Ono také nebude co špehovat – všichni budou vědět, že jsme nahatí se zkaženými zuby a že nám dochází čas.