V nové ředitelské budově mladoboleslavské škodovky je méně židlí, než je počet pracovníků ředitelství. Neočkává se, že vybraní pracovníci budou při své práci stát; očekává se sdílení pracovního prostředí, kdy k výkonu práce je nezbytný pohyb v terénu namísto sezení na židli. Z toho, že je pohyb v terénu užitečný, si mohou vzít příklad i další profese. Například novináři.
Když si pročteme titulní stránky novin, udeří nás do očí množství důkazů o tom, jak zoufale novinářům schází pohyb v terénu. Chybějí slovesa jako „viděl jsem“, „slyšel jsem“, „cítil jsem“, „chutnal jsem“ a „hmatal jsem“, prokazující osobní přítomnost novináře u toho, co popisuje. Namísto toho se titulní stánky novin hemží zvratnými tvary sloves jako „vidělo se“, „slyšelo se“, „cítilo se“, „chutnalo se“ a „hmatalo se“, případně jejich variantami v trpném rodu. Novináři je nepříjemné přiznat, že u popisované události osobně nebyl, a současně chce, „aby se mu věřilo“. Na slovesném zpracování novinářské zprávy krásně vidíme, kdo dřepí na židli a kdo je v terénu. Počet židlí v redakci musí být nižší, než je počet redaktorů. Pak bychom mohli od přání, aby „se věřilo“, přejít k důvěře.
Novináři častokrát agumentují takzvaným zdrojováním. Odzdrojovaná zpráva má údajně vyšší důvěryhodnost než zpráva neodzdrojovaná. Neberou v úvahu, že zdrojování může být spojeno s židlemi. Jedna židle zdrojuje druhou židli, ta zdrojuje třetí židli, pak čtvrtou židli a další židle, přičemž ve finále může dojít ke kruhovému zdrojování, kdy novinář na židli zdrojuje sám sebe. Zdrojování není cesta k vyšší důvěryhodnosti. Za vyšší důvěryhodností vede cesta do terénu.
Novinář nemůže být u všeho. Ovšem dobrý novinář píše jen o tom, u čeho byl.