Generace našich rodičů byla fascinována například mobilními telefony. Naše generace je fascinována například kvantovými počítači. Umíme si představit, čím bude fascinována generace našich dětí ?
Zraníme-li se na noze, náš mozek nejenže registruje, že jsme se zranili, ale také identifikuje, že jsme se zranili na noze. Nervový vzruch o události se přenáší od molekuly k molekule, až se vzruchová informace přenese od nohy do mozku. Každá molekula předá sousední molekule kromě jiného informaci o místu původu vzruchu. Když informace dorazí do mozku, instinktivně ucukneme nohou, nikoli rukou. Představme si, jak by takový systém pracoval jinde, například v autobusové dopravě.
Do nádražní haly by se vhrnul dav cestujících a autobusový mozek by nejenže registroval, že dorazilo x cestujících, ale také by identifikoval, odkud každý cestující přijel, kde se mu přihodilo, že nastoupil do autobusu. Informační vzruch o nastoupení by se přenášel od molekuly k molekule, až by se vzruchová informace přenesla od nástupního ostrůvku až do nádražní haly. Nádražní hala by sice instinktivně neucukla s nějakým ostrůvkem, ale dokázala by s informací naložit jinak, například cestujícího instinktivně zatknout.
Společnost jako nervový systém je něco, čím bude fascinována generace našich dětí.
První prototyp něčeho takového se již testuje a má pracovní název Vítek. Shodou okolností se testuje právě na autobusové dopravě. Do autobusu nastoupil jistý Jihoameričan a nádražní hala Vítek obratem vyhodnotila, že nastoupil v Moskvě.