V Evropském parlamentu se sice vymění poslanci, ale obslužný personál zůstane stejný. To může mít nečekané důsledky.
Něco podobného jsme zažili v souvislosti s unijním tlakem na přijetí služebního zákona. Obslužný personál ministerstev a státních úřadů je pod ochranou služebního zákona, tudíž neopustí svoje židle se změnou politického vedení. Říká se tomu apolitičnost úředníků (něco jako bezpohlavnost). Všichni víme, že apolitičnost je iluzí. Všichni předstíráme, že to nevíme.
Státní úředník by se měl vyhnout politickým kontaktům. Dovedeno ad absurdum, státní úředník by neměl volit, neboť nemá žádné politické preference. To, co se týká obslužného personálu českého politického vedení, se mnohonásobně více týká obslužného personálu unijního politického vedení. Desetitisíce bruselských úředníků jsou „bezpohlavní“. Nemají žádný politický názor, neboť pokud by ho měly, čekal by je vyhazov. Jejich úkolem je sloužit jakémukoli vedení.
Realitu neznáme, ale dovedeme si ji živě představit. Obslužný personál Evropského parlamentu funguje jako další politická frakce. Nové rozložení politických sil v Parlamentu bude mít zanedbatelný vliv na to, co prosazuje obslužný personál. Ten jede po jedné a téže koleji.
Ve vlaku se zatemňují okénka a strojvůdce je opatřen slepeckou páskou, aby neviděl na výhybky. Naší nadějí je, že dojede tam, kam nevede elektrifikace (třeba na Saharu) a sám se zastaví.