Na našem pravdomluvném portálu Novinky.cz jsme se dozvěděli, že je „lež, že česká vláda v některých částech republiky tajně povýšila němčinu na ‚úřední jazyk‘.”
(Tony Havlík, Magdaléna Pánková, Jakub Štěpánek, 29.11.2024)
Podívejme se, co tato svatá trojice pravdomluvných považuje za lež.
Tvrzení o povýšení němčiny na úřední jazyk se opírá o schválení ochrany německého jazyka podle části III Evropské charty regionálních či menšinových jazyků. V této části III se v článku 8 Vzdělávání uvádí:
„Pokud jde o vzdělávání, smluvní strany se zavazují, že na území, kde jsou tyto jazyky užívány, v závislosti na stavu každého z těchto jazyků a aniž by tím byla dotčena výuka úředního jazyka státu, zpřístupní předškolní vzdělávání v příslušných regionálních nebo menšinových jazycích…“ (totéž v dalších odrážkách pro základní vzdělávání, středoškolské vzdělávání, technické a odborné vzdělávání a univerzitní nebo jiné vysokoškolské vzdělávání), přičemž „zpřístupní základní a další přípravu učitelů potřebnou k provádění“ výše uvedeného.
Přeloženo do aktuálně úředního jazyka, požádají-li o to rodiče, jejich dítě projde celým vzdělávacím systémem od předškolního až po vysokoškolské vzdělávání v německém jazyce. Nemusí tím pádem šprechtit v češtině (kromě doby v hodinách výuky českého jazyka).
Porovnejme si to s tvrzením svaté trojice:
„Nedošlo k žádnému povýšení němčiny na úřední jazyk. Nic jako ‚úřední jazyk‘ navíc český právní systém nezná. Existuje jednací jazyk, kterým je tradičně čeština.“
Odhlédneme-li od faktu, že Charta je součástí českého právního systému a sama používá termín „úřední jazyk“, máme tu potenciální absolventy vzdělávacího systému, kteří byli vzděláni v němčině; kteří mají nárok, aby soudy vedly řízení v němčině (čl. 9 Charty); kteří mají nárok, aby orgány veřejné správy užívaly němčinu (čl. 10 Charty); kteří mají nárok, aby hromadné sdělovací prostředky zajistily zřízení alespoň jedné rozhlasové stanice a jednoho televizního kanálu v němčině (čl. 11 Charty); kteří mají nárok, aby kulturní zařízení podporovala formy projevu a iniciativy typické pro němčinu (čl. 12 Charty); a kteří mají nárok, aby v hospodářském a společenském životě byla z právního řádu odstraněna jakákoli ustanovení bezdůvodně zakazující nebo omezující němčinu (čl. 13 Charty).
Otázkou zůstává, v jakém jazyce byla vzdělána svatá trojice, že nerozumí psanému textu v češtině.