NENÍ TO HEZKÉ

Když jsme teď hodnotili, kam jsme po 35 letech došli, vzali jsme si jako referenční hodnotu náš stav před listopadem 1989. Nutně jsme pak museli dojít k závěru, že jsme se někam pohnuli. Vůbec jsme si neuvědomili, že zásadní chybu hodnocení jsme provedli špatným výběrem referenční hodnoty.

Abychom bývali byli smysluplně zhodnotili, kam jsme došli, museli bychom bývali zvolit jinou referenční hodnotu. Porovnávat s tím, co máme, bychom bývali museli socialismus po pětatřiceti letech.

To je obvyklá chyba, kterou děláme. A ještě ji omlouváme zdánlivě racionálním tvrzením, že paralelní běhy různých režimů nejsou možné. Možné jsou, anebo je možná (pracná) extrapolace. Představme si, jak by se vyvíjel předlistopadový režim, kdyby po listopadu 1989 došlo na realizaci idejí drtivé většiny předlistopadových disidentů (včetně Václava Havla, než byl koupen).

Nebyla náhoda, že předlistopadový disent byl po listopadu potlačen. Nechtěli jsme oživovat socialismus s lidskou tváří, protože jsme uvěřili proklamacím, že třetí cesty neexistují. Vzpomeňme si, jak nový režim zametl s Alexandrem Dubčekem nebo s Ludvíkem Vaculíkem. O jejich idejích jsme neměli nic vědět před listopadem, a ani po listopadu. Když si teď dáme tu práci a jejich plány extrapolujeme do roku 2024, získáme správnou referenční hodnotu. A můžeme hodnotit, kam jsme po 35 letech došli.

Věru, není to hezké hodnocení.