My chudí, co jsme přivázaní k jednomu nemovitému majetku, domu nebo bytu, nemáme při útěku před katastrofou příliš na výběr. Utéct můžeme do sklepa svého domu a modlit se.
My bohatí, co si každé léto a každou zimu vybíráme ze svých mnoha nemovitostí, kde strávíme dovolenou, na výběr máme. Utéct můžeme tam, kde je slunečno a čistě povlečeno.
My chudí závidíme nám bohatým, ale neměli bychom. Ukazuje se totiž, že slunce se dostává pod mraky i tam, kde bychom to nečekali. Bezpečno nebude nejen v Evropě, ale ani v Americe, a to ani v té jižní, jakož i v Austrálii a v Asii. Na zatažení oblohy se pilně pracuje.
Vyvolat bouřku v daleké cizině je možné do několika minut. My bohatí pečlivě sledujeme, zda se státy, kde máme letní a zimní sídla, finlandizují. Pokud ne, máme nejvyšší čas své sídlo prodat a koupit jiné jinde, kde finlandizují lépe. Čím dál více je zřejmější, že Amerika, Austrálie a Asie ztrácejí svůj investičně-bezpečnostní potenciál. Na odříznuté pacifické ostrovy se nám nechce a v Antarktidě rychle vlhne povlečení. Je to děsivé, ale čím dál více nám zbývá pouze Afrika.
Pravděpodobně se budeme muset rozloučit se zimními radovánkami a nakoupit si sadu opalovacích krému s ochranným faktorem alespoň 1000. Malou náplastí nám bude, že v zájmu rovnováhy vytvoříme migrační protivlnu a uvolníme africkým domorodcům naše evropské domy a byty.
My chudí jsme v rezignované pohodě a obkládáme sklep obrázky se sluncem. My bohatí nejsme v pohodě, zvláště bydlíme-li v perimetru vojenského cíle, a zuřivě listujeme subsaharským katalogem. Snad to stihneme.