„Není nutné být velký, když jste ochotni používat násilí.“
(Glenn Diesen, 12.11.2024)
Norský politolog nemluvil o vzrůstu. Mluvil o velikosti v hlavě. Ve svém okolí si můžeme ověřit pravdivost jeho tvrzení. Kolik známe v okolí křiklounů, jimž to v puse řinčí zbraněmi, a současně jsou duševními velikány ? Budeme se okolím probírat hodiny a dny a nakonec rezignovaně rozhodíme rukama. Vytvořit seznam těch, kteří jsou ochotni používat násilí a současně jsou velcí, je takřka nemožné.
Toto zjištění můžeme obrátit ve svůj prospěch. Hledáme-li velikány, jimž bychom rádi naslouchali a od nichž bychom se rádi učili, odstraňme z hledáčku všechny ty, kteří mají kladný vztah k násilí. To jsou nejen ti, kteří násilí provozují aktivně, ale také ti, kteří nosí v kabelkách tanky, kteří zaštiťují sbírky na zbraně, a ti, kteří mlátí alespoň klávesnici. Mezi nimi velikána nenajdeme.
Mezi těmi, co mají záporný vztah k násilí, velikáni také být nemusejí. Třeba proto, že mají obyčejný strach, nebo proto, že jsou pacifisty z nedostatku jiného programu. Velikán ctí nenásilí a současně umí nenásilí dosáhnout. Velikán o míru nejen mluví, ale také ho provádí. Například cestou do Moskvy v době, kdy je podle nevelikánů Moskva centrem pekla.
Jednou se totiž dveře v Kremlu netrhnou, ale to už zase bude těžké najít mezi návštěvníky velikána.