Jistě jsme se již setkali s pojmem „fact-checker“. Jedná se o osobu, která nevystudovala školu, specializovanou na „fact-checking“ (narozdíl od „lékaře“, který vystudoval školu, specializovanou na „lékařství“), jedná se tedy o osobu, která o sobě prohlásila, že je fact-checker, aniž by vlastnila obdobu lékařského diplomu. S vědomím samozvanosti tak musíme k uvedené osobě přistupovat.
Za odborníka na fakta se dnes prohlašuje kdekdo. Rozlišujme mezi nimi – některý má diplom z pedagogiky a je tudíž odborníkem na pedagogická fakta, jiný má diplom z historie a je tudíž odborníkem na historická fakta. Ve svých oborech mohou provádět kontrolu faktů, tj. kontrolu zjištění, která lze změřit, spočítat, zvážit. V jiných oborech jsou za laiky bez nároku na fact-checking, jakož i ve svém oboru jsou bez nároku na fact-checking něčeho, co nelze změřit, spočítat, zvážit.
Máme-li odfiltrované samozvané osoby bez nároku na fact-checking, důsledně rozlišujme fakta a informace. Fakt není totéž, co informace. Pokouší-li se odborník na fact-checking ověřovat informace namísto měřitelných faktů, vyběhněme s ním stejně jako s laikem. Fact-checker může ověřovat pouze fakta. Pokus o ověřování informací není relevantní.
Odtud je jen krůček k hodnocení smysluplnosti boje proti dezinformacím. Smysl má pouze boj proti nesprávným faktům (dezfaktům), a to prováděný výhradně odborníky. Boj proti dezinformacím je nesmyslný en bloc.
Závěrem – hledejme mezi „fact-checkery“ fact-checkera. Najdeme-li alespoň jednoho, zvolejme: hurá !