TRVALÁ SOLIDARITA

Ústavní soud rozhodl, že „ustanovení § 3 odst. 3 ve slovech ‚2,822násobek‘ zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 31. 12. 2024.“
(Nález ÚS 5/24, 15.5.2024)
V praxi to znamená jednak to, že platy soudců budou vypočteny podle původní úpravy jako 3násobek průměrné měsíční hrubé mzdy, a jednak to, že o tom víme už od poloviny května.

Přestože si je Ústavní soud vědom, že „i soudci musejí solidárně se zbytkem společnosti unést omezení svých platů“ a že „solidarita soudců v těžkých časech neohrožuje jejich důstojnost či nezávislost, ale naopak upevňuje důvěru společnosti v ně“, proklamovanou solidaritu Ústavní soud naplňuje povyšováním lehkočasých soudců nad těžkočasou společnost. Jako vosy jsme se vrhli na politiky, ale útočit bychom měli na soudce.

V odůvodnění Ústavního soudu je řada argumentů. Například, že jde o trvalou restrikci, měnící parametry platového automatu na neomezenou dobu, že trvalá platová restrikce nebyla odůvodněna jako potřebná a přiměřená a že restrikce nebyla řádně projednána s mocí soudní. Zaspekulujme si: kdyby si moc výkonná (vláda) a moc zákonodárná (parlament) daly tu práci, aby úpravu platů soudců časově orámovaly, doložily ekonomické analýzy potřebnosti a přiměřenosti a řádně projednaly s mocí soudní, koeficient 2,822 by tedy prošel jako ústavní. Tak určitě.

Nejsme úplně blbí, že.