Na poli za vsí se objevil kráter.
Bomba spadla kolmo shůry, takže nebylo jasné, odkud přiletěla. Nápisy na úlomcích plechu byly v esperantu. Starosta vyhlásil poplach, abychom utíkali směrem od nepřítele. Na dotaz, kdo je nepřítel, pokrčil rameny.
Chlapi v hospodě usoudili, že nepřítel netoužil zničit nesklizenou kukuřici. Podle nich došlo k chybě v navádění bomby. V tu chvíli byla na stole znepokojivá otázka, co mělo být správným cílem. Který dům ve vsi měl lehnout popelem.
Začaly se vytahovat staré křivdy. Postupovaly časem zpět od privatizačních podvodů přes mávání mávátkem až k poválečnému udávání. Po výroku starosty, že jen těmito hádkami bomba splnila svůj účel a nepřítel se směje, všichni zmlkli. Zpět byla klíčová otázka, kdo je nepřítel. Nikdo nevěděl.
Pak starostovi zazvonil telefon.
Starosta temně pronesl: Volal náčelník. Nepřítel je Rusko.