Mnohokrát jsme od našich domnělých autorit slyšeli, že nikdy jsme si nežili tak dobře jako teď. Setkáme-li se s nějakým nepohodlím, nikdy nás obtíže nepřivedou do minulosti. Netoužíme vrátit se do libovolného století v minulosti, nechceme do středověku, nechceme do rakouského mocnářství, nechceme ani do první republiky. Máme se dobře teď a s předky bychom neměnili. Ne všichni to ovšem mají jako my.
Někdo by se rád vrátil do sedmého století.
Klepe nám na dveře, případně nám na dveře bouchá, nečastěji nám však dveře vyráží, a s odzbrojující samozřejmostí nás vyzývá, abychom ho následovali do sedmého století. Cesta do takové dálky se nám pranic nelíbí, leč domnělé autority nás přesvědčují, že výlet do sedmého století bude veliká legrace.
Ve středověku jsme takové opovážlivce setnuli, za mocnářství je poslali do šatlavy a v republice jim sebrali práva nás obtěžovat. Dnes už se ale máme tak dobře, že je pozveme ke stolu a k loži. Proto se každý individuálně připravme – sbalme si věci k výletu a připravme si pravověrné provolání Umájjovců.
Pokud by se nám přece jen chtělo zůstat v jednadvacátém století, máme ještě jinou možnost. Můžeme naše domnělé autority požádat, aby se na výlet vydaly jako první a přinesly nám ze sedmého století nějaké zkušenosti. Teprve pak se rozhodneme.