Zdál se nám sen: vytlačili jsme na okraj společnosti všechny, kteří s námi nesouhlasili. Tím pádem se vektor hybnosti naší společnosti zorientoval žádoucím směrem.
Ošklivý argumentující jedinec už mezi nás nepatří. Zanikly neplodné hádky a neustálé třenice. Jsme homogenní společností se společnou orientací a společnými názory. Ráno vstáváme stejnou nohou, přes den se na sebe usmíváme a večer uléháme stejnou opačnou nohou. Vůkol se rozhostil klid a zavládla harmonie. Ruku v ruce směřujeme do ráje, jenž je už už na dosah.
Zato na okraji společnosti to vře. Pohybují se tam lidé, kteří mají neschválené názory. Kdyby jen to – mají různé názory. Kvůli různým názorům se tito lidé přou tak, že spolu diskutují a argumentují, také se hádají a vedou třenice. Každý si ráno vstává libovolnou nohou a večer drze uléhá opět libovolnou nohou. Klid na práci rozhodně není a lze jen spekulovat, kam okraj společnosti směřuje.
Je evidentní, že pokud nejde společnost homogenizovat, musíme neemulgovatelné lidi vytlačit na okraj. My s planoucím srdcem zůstaneme ve středu a tím budeme zvyšovat součtový vektor hybnosti naší společnosti.
Až hodnota vektoru dosáhne limitní úrovně, naše homogenizovaná společnost vystřelí vpřed a zmizí za obzorem.