„For all X-rays, you should let the hospital know if you’re pregnant. X-rays aren’t usually recommended if you’re pregnant unless it’s an emergency.“
(National Health Service, GB)
To zní rozumně. Problém nastává tehdy, když britská nemocnice považuje za potenciálně těhotné i muže. V nemocničních pravidlech je pak uvedena povinnost dotázat se všech pacientů ve věku 12 až 55 let, zda jsou těhotní. Na první pohled se jedná o banalitu – my muži prostě ucedíme, že nejsme těhotní, s případným dovětkem, zda se radiolog nepomátnul – ale na druhý pohled už se o banalitu nejedná. Otevírá se totiž pověstné Overtonovo okno.
Nastupujeme cestu, na níž nečiníme rozdíl mezi mužem a ženou a na jejíž konci se nám buď vyvine hermafroditismus, anebo vyhyneme. Sami si dosaďme, co je žádoucí a pro koho.
Do té doby, než se staneme oboupohlavními, můžeme si alespoň z toho dělat prdel. Kdykoli se nějaká úřední osoba, ať už úředník či policajt, pokusí nás legitimovat, mluvme na ni v opačném rodu. Jsme-li muž, tak „já tady jen tak stála“; jsme-li žena, tak „já tu stál první“. K vykonání potřeby používejme zásadně toalety opačného pohlaví a v případě konfliktu (který zákonitě přijde) postupujme stejně jako výše. V drogerii si kupujme toaletní potřeby které nepotřebujeme, ale o jejichž používání sveďme vášnivou debatu s prodavačkou, než před námi uteče. Samozřejmostí je převlékání v šatnách opačného pohlaví a ignorování zákazu vstupu kamkoli, kam má přístup jen jedno pohlaví. Než se staneme hermafrodity, musíme si užít legraci, neboť je jasné, že být jednopohlavní je legrační.
A kdybychom my muži nedopatřením otěhotněli, vyhýbejme se nejen radiologii, ale také standardním porodům, aby se nám mimi neoběsilo na pytlíku.
Zkusím. Vtipné.