Na zahradě stojí dva sádroví trpaslíci, jeden s větším pupkem (ČT) a jeden s menším pupkem (ČRo). Na plotě visí cedulka: Pojďme nekrmit hydru ! Moc se nám to líbí a nejraději bychom přes plot házeli shnilá rajčata, ale od sádrových trpaslíků se všechno odrazí. Proč ?
Problémem totiž nejsou sádroví trpaslíci (sádroví trpaslíci nejedí, protože mají zavřenou pusu), nýbrž ti, kteří si sádrové trpaslíky na zahradu instalovali. Sádroví trpaslíci dokonce ani nemluví (ze stejného důvodu) a my ani neposloucháme. Svět se nezmění hlasováním o sádrových trpaslících. Svět se nezmění žádným hlasováním. Chceme-li něco prosadit, nepomůže odkazovat se na morální hodnoty, pomůže jedině úder na peněženky. Ovšem nikoli na peněženky ČT a ČRo, ale úder na naše peněženky.
Klíčem ke změně je úder na naše peněženky.
V našem západním světě nejsou hodnoty, ať už jakkoli morální či nemorální, tak důležité jako peníze. V našem západním světě musíme s protivníkem mluvit jazykem, kterému rozumí. A tím jsou peníze. Nápad nechat sádrové trpaslíky vyhladovět se na první pohled jeví logickým – mluvili bychom jazykem, kterému náš protivník rozumí. Dva sádroví trpaslíci, které neposloucháme, by byli ze zahrady odstraněni. Vyrostly by na jejich místě nějaké voňavé květinky ? To sotva, protože by je museli vysadit ti, kteří sádrové trpaslíky na zahradu instalovali. Klíčem ke změně je úder na naše peněženky.
Den co den někde svoji peněženku vytahujeme. Až tam přijde úder, budou i sádroví trpaslíci koukat s otevřenou pusou.