Nenávisti se nemůžeme zbavit jako špatně padnoucího kabátu. S kabátem bychom totiž museli sejmout i kůži.
Dnes a denně je nám vtloukáno do hlavy, a to ze všech možných ideových a ideologických stran, že se máme střežit nenávisti. Důvodem už není to, že nenávist vede k rozdělování společnosti (co víc přirozené je než rozdělená společnost, že), nýbrž to, že nenávist vede ke střelbě. Abychom nestříleli, nesmíme nenávidět. Nenávist je údajně bezprostřední předstupeň střelby. Svatá prostoto !
Nenávist, společně s láskou, je integrální součást lidské povahy. Bez lásky není člověk, stejně tak není člověk bez nenávisti. Seberme mu jedno nebo druhé a člověka tím zabijeme. Člověk přestane existovat.
Pokusy o vytvoření nového člověka nejsou nové. Naposledy se o to neúspěšně pokusili socialističtí inženýři lidských duší. Nemá smysl opakovat totéž a dojít k témuž marnému výsledku. Energii bychom měli soustředit na něco jiného – na to, jak se svou nenávistí pracovat.
Svou nenávist bychom měli trénovat, abychom pochopili, jak funguje a jak ji ovládat. Dnes a denně pouštějme nenávist z vodítka a každý další den vodítko zkracujme. Jen tak bude nenávist pracovat v náš prospěch, nikoli proti nám. Bojovníkům proti nenávisti se pak můžeme uvolněně smát.