Mrázkův kufřík se utěšeně plní. Až se jednou otevře, budeme valit oči.
Kdekterý politik nám může beztrestně lhát, protože pravomocně usvědčit jej ze lži je nesmírně obtížné. Tisíckrát můžeme vykřikovat, že politik lže, ale tolik hrachu jsme na stěnu ještě nenaházeli, aby jeden hrách na stěně ulpěl. Kriminální prostředí je v tomto počínání nekonečně efektivnější. Mnohdy stačí jedna nepromyšlená lež, aby měla pro lháře fatální následky. Otevře se Mrázkův kufřík a pečlivě střádaná špína se vyleje a lháře utopí.
Aby se stala politika efektivní, bez kufříků se neobejde. Kufřík se obvykle začíná plnit již ve chvíli, kdy politik zahájí cestu vzhůru. Když dosáhne vrcholné funkce, kufřík dosáhne vrcholného plnění. Politik s prázdným kufříkem je totiž velmi nebezpečný, dělá si, co chce.
Vedlejším efektem plného kufříku je paměť. My si pamatujeme posledních čtrnáct dní, kufřík si pamatuje posledních čtyřicet let. Kdykoli se lze kufříku dotázat, zda to, co politik řekl či udělal, souhlasí s tím, co politik sliboval říct či udělat před čtyřiceti lety. V tomto směru je možné kufřík využít pozitivně. Nevyleje se pečlivě střádaná špína, ale pečlivě střádaná pravda.
Jeví se žádoucí, aby každá veřejná osoba měla svůj kufřík. Nemusí se nutně jednat o politika; k veřejnému dění se dnes vyjadřuje kdekdo, komu neprší do krku. I my můžeme mít kufřík, pokud nás jazyk nesvrbí. I my si nepamatujeme, co jsme řekli či udělali před čtyřiceti lety, proto nám to kufřík připomene.
Přitom se budeme modlit, aby se vylilo co nejméně nastřádané špíny.