Bývalý plukovník švýcarské armády, strategický analytik a specialista na zpravodajství a terorismus v úvodu ve své knize „Putin – Herr des Geschehens“ říká:
„Anders als allgemein angenommen arbeiten die strategischen Nachrichtendienste, das heiβt diejenigen, die für die politischen Entscheider die Weltlage analysieren, zu fast 95 Prozent mit offenen Informationsquellen, also mit unseren Medien.“
(Jacques Baud, Putin – Herr des Geschehens)
Mějme to na paměti, kdykoli nám libovolná zpravodajská služba předkládá zprávu o své činnosti, určenou pro veřejnost (sic), stejně tak jako by to měli mít na paměti osoby, jímž je předkládána neveřejná část zprávy. Nás veřejnost by to teoreticky nemuselo vůbec zajímat (veřejná část utajené zprávy je dokonce protimluv), ale osoby, které se rozhodují na základě neveřejné části zprávy, by měly zpozornět.
Žijeme ve falešném přesvědčení, že zpravodajská služba utajeně sbírá utajené informace prostřednictvím utajené sítě utajených agentů a díky tomu toho ví víc než my. To může být pravda v případě vlivné zpravodajské služby. Nepochybujeme o tom, že zpravodajské služby velmocí pracují s utajenýmmi informacemí, a také nepochybujeme o tom, že zpravodajské služby velmocí spolu čile spolupracují, samozřejmě utajeně. Ale libovolná zpravodajská služba České republiky pracuje s „utajenými“ informacemi, tedy z 95% s otevřenými zdroji informací, tedy s médii. Představa, že se člen bezpečnostní komise parlamentu rozhoduje podle toho, co kde napsal který pisálek v novinách nebo co odvysílala Česká televize, je děsivá.
Na druhou stranu – můžeme si se zpravodajskými službami zahrát zábavnou hru. Protlačme do médií nějakou hovadinu, třeba že průměrné IQ poslanců je 85, a sledujme, za jakou dobu členům parlamentní bezpečnostní komise vyrazí studený pot na čele.