Vládě často vyčítáme, že kolaboruje s cizí mocí. Ale sáhněme si do svědomí – co je špatného na tom, že vláda spolupracuje (=kolaboruje) s cizí mocí ? Je to náš problém, že jsme slovu kolaborace přisoudili mylný význam.
Jedinou historickou výjmkou byl výklad kolaborace jako něčeho negativního po druhé světové válce. Spolupráce s německou mocí, umístěnou na našem území, byla zavrženíhodná. Tehdy slovo kolaborace dostalo negativní výklad a poté, co jsme se s kolaboranty vypořádali, tento výklad skončil. Nadále byla kolaborace, a je i dnes, spoluprací a kolaborant je spolupracovníkem.
Z porovnání dnešní chvályhodné kolaborace s někdejší poválečnou zavrženíhodnou kolaborací můžeme odvodit, jaký je rozdíl mezi kolaborací a kolaborací a mezi kolaborantem a kolaborantem. Je to vidět na první pohled. Současně můžeme současné politiky rozdělit do dvou skupin: na kolaboranty a kolaboranty. Jedny pochválíme a ty druhé dekretálně vyženeme z republiky i s cizí mocí.
Tím si také odpovíme na otázku, co je špatného na tom, že současná vláda kolaboruje s cizí mocí.