Častokrát se nám stává, že nevíme, jaký názor zastávat. Sice jsme oficiálně tlačeni do jednoho názoru, ale přitom víme, nebo alespoň tušíme, že takový názor je jedním z mnoha. Kromě opačného názoru existuje škála názorů v různém odstínu šedi. Ilustrujme si to na příkladu hotových peněz.
Oficiální názor zní, že hotové peníze jsou živnou půdou pro kriminalitu, a proto je žádoucí nahradit hotové peníze digitální měnou. Můžeme se seznámit s řadou argumentů, jež toto tvrzení podporují a osvědčují výhodnost přechodu na digitální korunu/euro. Na přímý dotaz pak máme odpovědět, zda s takovým postupem souhlasíme. Odpovíme buď „ano“, nebo „ne“. Pomineme škálu jiných odpovědí v různém odstínu šedi. Stává se nám to vcelku pravidelně. Dobrovolně si zužujeme svobodu volby.
Svoboda volby je kritérium kritérií pro naše rozhodování. Jsme-li postaveni před rozhodnutí ano/ne, vždy se musíme ptát, jaké jsou možnosti. Je-li nabídnuta jen jedna možnost, naše odpověď vždy musí být „ne“. Je-li nabídnuta jen jediná možnost digitálních peněz, musíme odpovědět „ne“. Nesouhlasíme se zavedením digitální koruny/eura.
Jinak by zněla naše odpověď, pokud by nabídka obsahovala více možnstí a my bychom mohli uplatnit svobodu volby. Pokud bychom si mohli vybrat, zda chceme platit digitálně, platební kartou, hotově, nebo třeba bártrem, přičemž všechny transakce budou rovnocenné a nediskriminační. Pak bychom mohli zodpovědně souhlasit se zavedením digitální měny.
To je obecný princip. Pamatujme, že jakékoli rozhodnutí, které omezuje naši svobodu volby, je špatné. Správné rozhodování vždy naši svobodu volby rozšiřuje.