Kousek od Lipnice nad Sázavou se nachází Bretschneiderovo ucho. Je z kamene, tudíž je věčné. Vytesáno do skály nad lesním jezírkem, zrcadlí se v hladině a nic mu neunikne. Na pozoru se musí mít i zvěř, co chodí k vodě pít, natož pak člověk, který má s naslouchajícím uchem zkušenosti, co svět světem stojí. Proto je ucho z kamene.
Události, které prožíváme a které považujeme za přelomové, jsou pouhou epizodou v porovnání s věčností kamenného ucha. Když se u jezírka ztišíme, uslyšíme plynout čas. Narozdíl od nás ho ucho uslyší plynout i za sto, dvěstě let. Když ucho uslyší naše nářky o přelomových událostech, ani si je nezapíše na klotový rukáv; na nicotnosti není na rukávu místo, nicotnosti není třeba nikam hlásit.
Kamenné ucho našpicluje ucho, když uslyší mravenčení pod každým stromem v lese. Bude to znamenat, že mravenci se přemnožili. Pak bude čas na zápis a na neprodlené hlášení nahoru. Úřady z moci úřední budou muset obnovit rovnováhu.
Ovšem nemylme se – kamenné ucho nás neignoruje. Kamenné ucho dělá, jakože nic, ale naslouchá i nám. Jakmile se přemnožíme, zapíše a pošle hlášení taktéž.