OTČE NÁŠ

Neodvolatelnost současného ministra práce a sociálních věcí znovu otevřela kardinální otázku – je možné odvolat veverku z postu ministra ? Pokud ano, jak dlouho by trvalo, než veverka seskočí se stromu ?

Veverka obecná, jak známo, šplhá na svůj post za pomoci ostrých drápků. Na postu pak hromadí oříšky. Hledáním potravy stráví většinu svého dne. Naplní-li veverka oříšky svůj post, jen těžko ji z postu vyháníme. Můžeme tlouct klackem na kmen stromu, ale z toho si veverka nic nedělá. Nanejvýš přeskočí na jiný strom a pak se vrátí. Většinu času se nám veverka ze svého postu směje.

Veverka se cítí bezpečně jen v korunách stromů, blíže k pánubohu. Ke spodině, co chodí po zemi, slézá jen tehdy, když od ní něco potřebuje. I tak se od ní drží na bezpečnou vzdálenost. Občas jí něco ukradne a šup, zmizí ve větvích. I my, spodina, veverku nehladíme v obavě, abychom nechytili blechy. Natož, abychom ji chytali a předávali jí odvolání.

Pokud tedy chceme veverku odvolat z postu, máme omezené možnosti. Buď můžeme vykácet les, ale tím si zničíme zdroj kyslíku. Nebo můžeme veverku vykouřit, ale mrška nám přeskočí na jiný post. Anebo můžeme veverku slušně požádat, aby slezla, ale to nám ukáže dlouhý ocas s odkazem, že nad ní má moc jenom křesťanskodemokratickolideovecký pánbů a jeho sekretariát.

Tudíž nám nezbývá, než se modlit: Otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno tvé…a čekat, až veverka spadne.

Příspěvek byl publikován v rubrice Chodec Optimista. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.