Máme-li všech pět pohromadě, ctíme, že interpretace dějin přísluší historikům. Současně jsme si vědomi, že historii píší vítězové. Pokud spojíme oba výroky dohromady, máme problém. Jsme-li historikem a nárokujeme si interpretaci dějin a současně jsou vítězové naživu, můžeme se dostat do konfliktu se soudní mocí. Státní zástupce nás může obvinit z trestného činu dezinterpretace historie, například z popírání genocidia.
My, kteří nejsme historiky, jsme na tom ještě hůře. Právo interpretovat dějiny nám nepřísluší. Pokud současně nejsme na straně vítězů, jsme potenciálně jednou nohou v kriminálu. Můžeme buď mlčet a čekat, až vítězové vymřou, nebo si musíme systematicky ukládat důkazy pro případ, že nás státní moc bude chtít umlčet.
Tímto dilematem nyní prochází historik Josef Skála s interpretací Katyňského masakru. Podobným dilematem můžeme procházet my nehistorici s interpretací Oděského masakru. Mlčet nebo ukládat důkazy. Kryl by řekl, že je to znamení doby: mlčet nebo ukládat důkazy.
Kterékoli události, které probíhají právě teď a tady, mohou jednou být předmětem interpretace dějin. Pokud budou vítězové stále žít, budeme mít problém, nebudeme-li si ukládat důkazy. Ukládejme si důkazy. Ukládejme si důkazy o událostech, které probíhají právě teď a tady a které považujeme za masakr. Trestní zákoník může být vedle paragrafu popírání genocidia kdykoli rozšířen o další paragrafy, například o paragraf ohrožování demokracie. Ukládejme si důkazy.
Nejen štěstí, ale i svoboda přeje připraveným.