Sálim obdržel analýzu, pravidelně dodávanou blízkovýchodními tajnými službami. Než zprávu zničil, znovu si přepočítal, kolikrát se v pětistránkovém textu vyskytl termín „internal enemy“ (vnitřní nepřítel) – celkem osmadvacetkrát. Což bylo úctyhodné číslo, stavějící aktuální plány do jasnějšího světla.
Už před stěhováním Sálim vysvětlil svým lidem, že primárním cílem není udržet územní celistvost České republiky. Výsledkem všech konfliktů na území Evropy bude překreslení hranic, garantované světovými mocnostmi. Mezi světové mocnosti nepatří žádná evropská země, i když například elita Německa nebo Francie si myslí něco jiného. Nové evropské hranice budou garantovat Spojené státy americké spolu s Ruskem a za tichého souhlasu Číny. Ztráty a nabytí nových území budou vyvolávat vnitřní pnutí, přičemž vnitřní nepřítel bude toto pnutí buď uvolňovat, nebo eskalovat. Národní vlády se musejí připravit, jak efektivně využít vnitřní pnutí ve svůj prospěch.
Pro mocenské aparáty nebude nutně nezbytné vnitřního nepřítele potlačovat. Zvláště v České republice, kde je vnitřní nepřítel velmi diverzifikovaný, lze například moravská hnutí využít ve prospěch snazšího prosazení cílů. Na Moravě nebude nutné finančně posilovat mocenské složky, k posílení silových složek dojde na území Čech, kde je reálnější vyhrocení boje státu s vnitřním nepřítelem. Sálim chápal, proč došlo k přesunu pozic ze západní hranice na česko-moravské pomezí. Odlišný vývoj v Čechách a na Moravě potvrdí toto rozhodnutí jako správné.
Vnitřní nepřítel bude nabývat na významu. Aby nedošlo k devastujícímu střetu vnitřního nepřítele se státní mocí, bude nutné v termínu dokončit projekt BOW. Úspěšné dokončení projektu BOW ukáže, že vnitřní nepřítel nemá silného nepřítele. Nic, než to, by si Sálim nepřál více.