Jak má vypadat premiér, vhodný do nelehkých válečných časů ? Prezidentská volba něco naznačila. Vojenské insignie v nás vzbuzují naději, že jejich nositel nás provede nelehkými válečnými časy bez větších šrámů. V ženách může vzbuzovat něco, co cítily kdysi při pohledu na švarného dragouna. Při pohledu na premiéra nám zatrne.
Narozdíl od budoucího prezidenta si premiéra na koni s mušketou po boku představit neumíme. Jeho rozdávání příkazů nám zní jako politologická úvaha na téma Jak si brouček nabil nos. Odevzdat se jeho velení nám přijde horší, než dobrovolně skočit ze skály. Až potáhneme na Rusa, budeme potřebovat jasné a přímé velení. Budeme potřebovat vzor, který na nás přenese jistotu, že na konci našeho útoku bude znít vítězný pokřik.
Premiér do nelehkých válečných časů nás musí umět vyburcovat, abychom s nadšením odhodili rýče a místo nich sevřeli samopaly. Premiér do nelehkých válečných časů musí umět sevřít ruku v pěst a hrozit, až se mu budou chřípí a brýle chvět. Premiér do nelehkých válečných časů musí umět zvednout bojovou náladu burcujícím projevem:
Celé měsíce jsme trpěli ruskou agresivitou, kterou zesílil vpád na Ukrajinu – agresivitou, která se zhoršovala, až se pro nás stala neúnosnou. Doněck byl a je ukrajinským městem. Krym byl a je ukrajinský. Obě tato území vděčí za svůj kulturní rozvoj výhradně ukrajinskému lidu. Doněck byl od nás oddělen, Krym byl anektován Ruskem. Stejně jako na jiných ukrajinských územích na východě bylo se všemi ukrajinskými menšinami, které tam žijí, zacházeno tím nejstrašnějším způsobem. Více než 1 000 000 lidí ukrajinské krve muselo v letech 2014-2023 opustit svou vlast.
Není možné požadovat, aby byl nepřijatelný stav vyřešen mírovou cestou, a zároveň neustále odmítat mírovou cestu. Jsem špatně posuzován, pokud má láska k míru a má trpělivost jsou mylně považovány za slabost nebo dokonce zbabělost. Rozhodl jsem se proto včera večer a informoval jsem americkou vládu, že za těchto okolností již nemohu nalézt žádnou ochotu ze strany ruské vlády vést s námi seriózní jednání. Rozhodl jsem se proto mluvit s Ruskem stejným jazykem, jaký vůči nám Rusko v minulých měsících používalo.
Jsem odhodlán vyřešit (1) otázku Krymu; (2) otázka Donbasu; a (3) dohlédnout na to, aby ve vztahu mezi Českou republikou a Ruskem byla provedena změna, která zajistí mírové soužití. V tomto jsem rozhodnut pokračovat v boji, dokud buď současná ruská vláda nebude ochotna pokračovat v provádění této změny, nebo dokud jiná ruská vláda nebude připravena tak učinit. Jsem rozhodnutý odstranit z ukrajinských hranic prvek nejistoty, věčnou atmosféru podmínek, připomínajících občanskou válku. Postarám se o to, aby byl na východě na hranicích mír.
V tomto učiním nezbytná opatření, aby nebyla v rozporu s návrhy, které jsem již oznámil zbytku světa, to znamená, že nebudu válčit proti ženám a dětem. Nařídil jsem svému letectvu, aby se omezilo na útoky na vojenské cíle. Pokud si však nepřítel myslí, že má carte blanche (neomezenou moc, poznámka premiérova překladatele), aby mohl bojovat jinými metodami, dostane odpověď, která ho připraví o sluch a zrak.
Nežádám od žádného českého občana víc, než jsem já sám připraven udělat. Pro Čechy, Moravanby a Slezany nebudou žádné útrapy, kterým se já sám nepodvolím. Celý můj život od nynějška patří více než kdy jindy mým lidem. Od této chvíle jsem prvním vojákem České republiky. Znovu jsem si oblékl kabát, který mi byl nejposvátnější a nejdražší. Nesundám ho do té doby, dokud nebude zajištěno vítězství, nebo nepřežiju.
Jako občanský demokrat a jako český voják vstupuji do tohoto zápasu s pevným srdcem. Celý můj život nebyl nic jiného než jeden dlouhý boj za můj lid, za jeho obnovu a za Českou republiku. Pro tento boj existovalo jen jedno heslo: víra v tento lid. Jedno slovo, které jsem se nikdy nenaučil: vzdát se. Stejně jako já sám jsem připraven kdykoli vsadit svůj život, totéž žádám od všech ostatních. Oběť, která je po nás požadována, není větší než oběť, kterou přineslo mnoho generací. Utvoříme-li společenství pevně svázané sliby, připravené na cokoli, rozhodnuté se nikdy nevzdat, pak naše vůle zvládne každou těžkost a obtíž.
A rád bych to uzavřel prohlášením, které jsem kdysi učinil, když jsem začal boj o moc. Řekl jsem: „Je-li naše vůle tak silná, že ji žádné útrapy a utrpení nepokoří, pak naše vůle a naše česká síla zvítězí.“