Každoročně jsme chodívali na procházku na nedaleká blata. Při vstupu na chodníček jsme zaplatili vstupné, čímž jsme státnímu majiteli odsouhlasili dodržování blatního pravidla nevstupovat do míst mimo chodníček.
Před třemi roky se změnil majitel a kromě vstupného jsme museli podepisovat místopřísežné prohlášení, že bez výhrad milujeme majitele. Podepsali jsme, protože nikdo nekontroloval naši pravdomluvnost. Majitele neznáme, tudíž ho nemůžeme ani milovat, ani nenávidět.
Před rokem přibylo při vstupu na blata třetí pravidlo. Majitel se nám zjevil. Do prohlášení byly přidány sankce za vědomé či nevědomé lhaní. Například budeme-li lhát, majitel a jeho široká rodina nás budou strašit. Na parkovišti u blat zůstalo stát pár opuštěných aut.
Letos nám u dveří zazvonilo několik lidí, kteří se představili jako příbuzní majitele, a vlezli nám do kuchyně a do postele a dva tři dny s námi nenuceně přebývali. Nyní jsme poněkud nervní, kdykoli zazní zvonek. Přesto se znovu chystáme na pravidelnou procházku na blata.
Včera nám začal vlhnout sklep. Voda vzlíná po stěnách, na kterých se objevily praskliny. Rodinná rada rozhodla odlehčit dům. Zbavíme se těžké garáže s autem, zbavíme se obrazů v těžkých zlacených rámech, zbavíme se těžkého českého křišťálu, zbavíme se těžkých plynových a elektrických spotřebičů. Musíme si ponechat televizi s těžkým programem.
Je jasné, že blata postoupila až po náš dům a chystají se ho spolknout. Odstranili jsme dveře, okna a střechu. Nic nevlastníme a všechno sdílíme na vybetonovaných plochách. Jsme šťastní.
Zítra půjdeme zase na procházku na blata. Už se moc těšíme.