Se slzou v oku vzpomínáme na úžasnou atmosféru někdejších listopadových dní, kdy jsme byli bratry a sestrami, ačkoli jsme se vůbec neznali. Rádi bychom si to zopakovali.
Měli jsme společného nepřítele, socialistickou nomenklaturu. Vláda Vladislava Adamce byla socialistickou vládou a chtěli jsme ji vyměnit za demokratickou vládu. Dnes neumíme svého nepřítele pojmenovat, vláda Petra Fialy není ani demokratická, ani nedemokratická. Neukotvila si svoji vedoucí úlohu ve společnosti, proto nemůžeme žádat zrušení vedoucí úlohy. Současná vláda nemá nic, za co by ji šlo uchopit. Proklouzne nám mezi prsty zpátky do Strakovy akademie. Panu Zifčákovi je už 63 let a na dlažbu by těžko uléhal a možná by se už nezvednul. Pořádkové jednotky by nás neřezaly, neboť všichni chceme, ať mír zůstává s touto krajinou. Protivládní heslo „máme holé ruce“ by nefungovalo, neboť máme spíše holé zadky. Dnes je těžké se účinně vymezit vůči vládě, neboť proti něčemu, co je neuchopitelné, se vymezuje velmi špatně.
Přesto se nechceme vzdát myšlenky, že budeme zase bratry a sestrami. Hledáme společný jmenovatel, společné pojmenování vlády. Není to socialistická vláda, není to (ne)demokratická vláda. Co je to za vládu ?
Není to otevřeně protilidová vláda. Není to otevřeně protičeská vláda. Možná je to svazková vláda.
Svazková vláda vytváří svazky. Svazková vláda je natolik silná, nakolik silné jsou svazky. Svazky s výrobními i nevýrobními korporacemi, svazky s mediálními a bankovními domy, svazky s uměleckými, vědeckými a náboženskými institucemi. Představme si, že je v zájmu všech svazků udržet současnou vládu silnou a pokud možno na věčné časy.
Svazkovost byla v minulosti účinná, proto zamáčkněme slzu.