Zaznělo na Portě v létě 1989:
„Sotva se narodíš, už ti koně kovou, šavli ti chystají ocelovou, ocelovou, bez parády, co kmáni dostávaj’ u armády…“ (Hop Trop)
Moc jsme chtěli udělat hop a přeskočit do jiného režimu. Nakonec se nám to na podzim povedlo. Skončil režim, v němž nám koně kovali a šavli ocelovou chystali, sotva jsme se narodili. Začal režim bez okovaných koní a bez ocelových šavlí.
Režim nám vydržel třicet let. Do nikoho jsme se nenaváželi, tudíž jsme nepotřebovali koně a šavle. Kdo se narodil, dostal do vínku mírumilovný život v láskyplném objetí se všemi lidičkami kapitalistického světa.
Až tehdy, když kapitalistický svět zahynul, jsme začali znovu zpívat:
„Sotva se narodíš, už si verbíř píše, že nejsi ze zámku, ale z chýše, ale z chýše pod horama, těžko se vyplácet šesťákama.“
„Sotva se narodíš, už ti kulku lijou, kdo střelí dřív, toho nezabijou, nezabijou, a pak možná, jakej maj’ mrzáci život, pozná.“
„Sotva se narodíš, už ti šijou kabát, kterej si voblíkneš jednou-dvakrát, jednou-dvakrát, naposledy, zelený sukno je zkrvavený.“
Moc jsme chtěli udělat hop. Jenže máme válkychtivé panstvo:
„Kdejakej generál, kdejakej kaprál s flintama lidi by do pole hnal, do pole hnal proti sobě, komu jsou metály platný v hrobě ?“
Tak jsme trop.