Měli bychom se začít vyzbrojovat pro boj s dezinformacemi. Čeká nás mnoho malých bitev, ve kterých si s tím, co máme, nevystačíme.
Jen se podívejme do své komory, co tam máme. V komoře máme divnou změť divných věcí, že se v tom ani neurochirurg nevyzná. Sypeme do komory další a další divné věci a děláme větší a větší nepořádek. Přes ten nepořádek ani nedosáhneme na vypínač, abychom si v komoře rozsvítili. Hrozí, že se to na nás jednou všechno sesype. Komora je místo, kde se nejméně staráme o úklid, neboť do naší komory není vidět, je skrytá před zrakem a návštěvy do ní obvykle nepouštíme. Cokoli nepotřebného, co nám překáží v obýváku, šoupneme do komory a zabouchneme dveře. Komora je náš intimní svět, za který se možná i stydíme.
Vybavit komoru účelně zbraněmi pro boj s dezinformacemi je těžký úkol, ale není to úkol nadlidský. Neurochirurg by nám mohl poradit, jak si komoru zařídit, ale on vidí bohužel jen police. Psychoanalytik vidí o něco lépe, ale ani on neví, co je na spodních policích. Úklid v komoře musíme primárně zvládnout sami. Naštěstí máme šikovné pomocníky, a to rodinu, která s námi sdílí obývák. Zde hledejme klíč, jak efektivně vybavit naši komoru zbraněmi pro boj s dezinformacemi.
První a nejpodstatnější zásada pro úklid naší komory spočívá v třídění věcí. Vyházejme všechny věci, které jsou od nás dále, než kam vidíme. Nemá smysl skladovat na polici obrázky z Bhútánu. Naším obvyklým vizuálním perimetrem je naše rodina. Co se bezprostředně dotýká nás a naší rodiny, patří do naší komory. To, co se nachází za hranicí naší rodiny, v komoře být nemusí. Nemějme obavy, že vyklizením komory přijdeme o sociální kontakty. Možná přijdeme o ty bezvýznamné, nebo možná i škodlivé sociální kontakty, ale brzy je nahradí daleko prospěšnější sociální kontakty.
To až se sejdeme a budeme si navzájem ukazovat svoje komory a zjistíme, že naše rodinné zájmy jsou identické s jinými rodinnými zájmy. V tu chvíli vyhrajeme boj s dezinformacemi.