Pachatelé požáru v Českosaském Švýcarsku na přelomu července a srpna byli nakonec odhaleni. Napomohla tomu komunikace z mobilních telefonů.
Všichni u sebe nosíme mobilní telefon. Málokdo z nás si mobilní telefon vypíná bezpečným způsobem, tj. nikoli vyjmutím vyjímatelné baterie, nýbrž úplným zneprovozněním komunikace mezi telefonem a operátorem. Jsme vystopovatelní, ať už jsme kdekoli. Najdou nás, dokonce i když vstoupíme do podzemí, například do krápníkové jeskyně desítky metrů pod zem. Signál se ztratí pár desítek metrů za vstupem do jeskyně. Jsme někde v jeskyni a jistě tam nezůstaneme po zbytek života.
Nikam se neztratíme. Ten, kdo po nás pátrá, si na nás počká u východu z jeskyně. Před tím nás může ještě potrápit tak, že si naděláme do kalhot. Až se náš mobilní telefon chytne na signál, vypne nám v mobilním telefonu baterku. Na cestu k východu si pak můžeme svítit očima. Buď si zavoláme o pomoc, v čemž nám pátrač u východu jistě milerád vyhoví, nebo si i s tím, co máme v kalhotách, sedneme na bobek, pěkně bobek na bobek.
Vlastnictví mobilního telefonu dnes bereme jako samozřejmost. Ten, kdo nevlastní mobilní telefon, je v našich očích člověkem divného až podřadného ražení. Od svého mobilního telefonu se nehneme ani na krok, nenahmatáme-li ho v kapse, propadáme panice. Nenahmatáme-li v hlavě mozek, nic to s námi nedělá.
Divní až podřadní lidé vědí, co dělají. Mozek si stoprocentně nahmatali. Divní až podřadní lidé se ve tmě neztratí.