Nejdůležitějším právním předpisem pro označování potravin je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebiteli. V článku 9 Seznam povinných údajů se uvádí:
„V souladu s články 10 až 35 a s výhradou odchylek obsažených v této kapitole se povinně uvádějí tyto údaje: a) název potraviny; b) seznam složek; c)…“
Koupíme-li si libovolnou potravinu, máme nárok znát seznam jejích složek. Koupíme-li si tedy hovězí maso, máme nárok znát, že se skládá ze 100% z hovězího masa, podobně že vepřové se skládá ze 100% z vepřového masa, atd. Může se to zdát triviální. Triviálním to jednou nemusí být.
Poté, co předseda JZD (nyní CEO ekofarmy) obdrží příkaz vymlátit krávy a prasata a přestavět kravín a vepřín na vertikální hmyzí farmu, zákonná povinnost označit potravinu spotřebiteli mu neodpadne současně s odpadnutím kravínu a vepřínu. Jeho výrobek bude muset být označen v souladu s Nařízením, například tak, že jeho hovězí maso se skládá z 50% z roháče obecného a z 50% z potápníka širokého, podobně že jeho vepřové maso se skládá z 50% z cvrčka lesního a z 50% z kobylky zelené.
Nejedná se pouze o to, abychom se nasytili informovaně, ale také o to, abychom včas zachytili okamžik, kdy dojde k ohrožení druhu. Až se zvedne poptávka po delikatesách, rozvine se rovněž černý odchyt hmyzu. Příroda se začne odhmyzovávat. Lapkové budou běhat po loukách a po lesích a přepadávat brouky a červy, poklidně sedící na stvolech květeny. Může se stát, že naše oblíbená svačina se stane ohroženým druhem, kterému bude hrozit vyhubení našimi ústy. Proto musíme jasně definovat, co žereme.
Ať našim dětem zbudou alespoň slunéčka sedmitečná.