Ahmed dokončil stěhování před termínem, takže měl nyní čas navštívit staré známé. Někteří z nich byli insideři, v jejich společnosti se cítil uvolněně. Probírali všechno možné, zájem byl zejména o Ahmedův názor na vývoj situace a na předpokládané varianty budoucího uspořádání České republiky. Věděli, že Ahmed má omezený přístup ke zpravodajským informacím, pocházejícím z okruhu izraelských tajných služeb. V pozadí otázek byl znatelný strach, mnoho z nich zvažovalo opuštění Evropy. Ahmeda zaujal názor jednoho, řekněme pana X.
Dědeček pana X se s nadšením podílel na předválečném budování československého opevnění. Nyní, když Ahmedova jednotka opouštěla kryt na západočeských hranicích, vybavil se mu rozkaz vrchního velitele československého vojska k opuštění vybudovaných bunkrů. Vzpomněl si na případy sebevražd vojenských velitelů, kteří se nedokázali smířit s porážkou bez boje. Analogie s Ahmedovým ústupem bila do očí.
Ahmed mu vysvětloval, že se nejedná o ústup. Česká republika se nevzdává svého území. Splynutí Čech s Německem bude probíhat klidnou cestou, dokonce za podpory většiny Čechů. Češi jsou realisté a budou vždy dělat to, z čeho mají prospěch. Nebudou mít zájem stát se součástí Mezimoří, ovládaného bojovným Polskem. Do Čech se nakonec částečně přelije životní úroveň Saska. To bude pro Čechy prvořadé, geopolitiku řešit nebudou.
Riziko stěhování bude vyšší pro Moravu. Ahmedova nová pozice tu ovšem nebude proto, aby bránila Moravanům vystěhovat se do Čech, nýbrž proto, aby je bezpečně oddělila od jiných migračních proudů. Jakmile bude dosaženo nového geopolitického uspořádání, situace se stabilizuje. Spojené státy a Rusko budou garantovat novou rovnováhu. Udrží-li se ovšem u moci Putin, případně jeho vlivová skupina, což si přejí i Američané. Nemají zájem o Armageddony.
Čechy čeká klidná budoucnost pod vlivem Německa.