Vzpomeňme si, jak jsme kdysi stáli „neochvějně“ na straně míru a socialismu. Nyní stojíme „neochvějně“ na straně války a demokracie, neboť „Evropský parlament…potvrzuje svou neochvějnou solidaritu s ukrajinským lidem“.
(Usnesení č. 2022/2896 Evropského parlamentu o uznání Ruské federace za stát, který podporuje terorismus, 21.11.2022)
Můžeme plakat nad tím, jak se historie stále opakuje a že jako lidé nikdy nepřekročíme svůj stín. Pláč by nám ovšem neprospíval, je zdravější se smát. Pokud tedy Evropský parlament svým, nikoli naším jménem „uznává Rusko za stát, který podporuje terorismus a který používá teroristické prostředky“, mohli bychom se pousmát a zapomenout. Ještě předtím bychom si mohli vedle sebe položit obrázky různých států, které podporují terorismus, a hledat tři rozdíly. Pak definitivně zapomenout, že něco jako Evropský parlament vůbec existuje. Kdyby –
Kdyby nás to nedráždilo. Evropský parlement totiž „apeluje na všechny ruské občany, aby odmítli být zavlečeni do této války, ale také aby protestovali proti brutálním válečným zločinům“. To bohužel není k smíchu ani při nejlepší snaze. Jinými slovy totiž Evropský parlament říká, aby všichni čeští (němečtí, francouzští, polští, italští, atd.) občané „odmítli být zavlečeni do této války“ a aby „protestovali proti brutálním válečným zločinům“. To se nemůžeme smát. Protože to je setsakra potřeba. Jde totiž o nás, neboť terorista zabíjí na civilisty.
Pojedeme ráno do práce autobusem a bum ! Půjdeme odpoledne nakoupit do Kauflandu a bum ! Zajdeme večer do vinárny a bum !
Měli bychom dnes a denně protestovat proti zavlékání do teroristických válek a dennodenně protestovat proti brutálním teroristickým zločinům. Ať se dějí kdekoli.
Protože jsme to v minulosti nedělali, mohl by nás nyní smích přejít.