Nemohli jsme si nevšimnout, že hrubneme. To, co jsme dříve vyjádřili diplomaticky, dnes říkáme takzvaně bez obalu, v domnění, že naše slovo bude mít větší váhu. Ze strmosti tendence našeho hrubnutí lze vypočítat, kdy přejdeme od hrubých slov k úderům.
Mnoho diplomatických obratů má svůj původ ve francouzském originálu. Stejné je to se slovem „etiketa“ – vzniklo z francouzského „estiguer“, tedy z vyvěšení pravidel chování pro francouzskou šlechtu u královského dvora (l’ estiquet, l’ estiquette). Etiketa nám říká, jak se chovat, abychom se vyhnuli společenskému úrazu, tedy „faux pas“. Diplomaté mají soubor pravidel vtělen do diplomatického protokolu.
Kdysi by politik řekl: „Des idées intéressantes ont été entendues sur la place Venceslas, nous Alfons les étudier en profounder, mais pour l’instant ce n’est pas notre priorité.“ (Na Václavském náměstí zazněly zajímavé myšlenky, důkladně je prostudujeme, ale prozatím to není naše priorita.)
Dnes politik řekne: „Des cafards pro-russes ont manifesté sur la place Venceslas, nous les examinos minutieusement, mais nous ne les fermons pas tour pour le moment.“ (Na Václavském náměstí demonstrovali proruští švábi, důkladně je prolustrujeme, ale prozatím je všechny nepozavíráme.)
Můžeme si spočítat, co politik řekne za deset let.
Můžeme si tipnout:
A. Udeří proruského švába obuškem po hlavě a francouzsky zařve: „Grrrrrr !“
B. Udeří proruského švába obuškem po hlavě.