Pamatujeme si na dobu, kdy fronty byly běžnou součástí našeho každodenního života. Stáli jsme frontu na maso, na zeleninu, na televizory, na knížky, na cokoli, co bylo takzvané úzkoprofilové zboží. Zboží bylo úzkoprofilové nikoli proto, že by mělo úzký profil. Mohlo mít i široký profil, ale v obchodech prostě nebylo. Stávali jsme frontu tak často, že jsme neprotestovali a poslušně si stoupli na konec. Pokud jsme někde zahlédli frontu, hned jsme se zajímali, na co se fronta stojí, jen aby nám něco zajímavého neuniklo. Přinést si domů něco z fronty zvyšovalo naši cenu v rodinném kruhu. Můžeme si to vyzkoušet znovu.
Projděme se po městě a sledujeme, kde se stojí fronta.
V Janáčkově ulici se stojí fronta na plyn.
V Křemencové ulici se stojí fronta na plyn.
V Lomnického ulici se stojí fronta na plyn.
V Nádražní ulici se stojí fronta na plyn.
V Mošnově ulici se stojí fronta na plyn.
V Sněmovní ulici se stojí fronta na svetry.