Bývalí politici měli v oblibě slovo „equilibrium“, rovnováha. V bipolárním politickém světě to bylo pochopitelné. Bipolární svět se udržoval v rovnováze vzájemným vyvažováním vlivu. 50% vlivu měl jeden politický blok a 50% vlivu měl druhý politický blok.
V tripolárním politickém světě by to bylo obdobné (jak ukazuje Orwell). Dva politické bloky soupeřili s třetím politickým blokem, přičemž spojenectví se v čase proměňovalo. Ve výsledku 33% vlivu měl první politický blok, 33% vlivu měl druhý politický blok a 33% vlivu měl třetí politický blok.
V quadripolárním politickém světě by to mohlo fungovat obdobně, 25% + 25% + 25% + 25%, s dočasnými spojenectvími a s všeobecnou rovnováhou. Podobně v quinquepolárním (pentapolárním) politickém světě, sexapolárním (hexapolárním), atd. Logickou řadou dojdeme k multipolárnímu politickému světu. Bude multipolární politický svět stejně rovnovážný jako méně četné politické světy ? Politické vlivy budou tak mizivé, že je to nereálné. Ukažme si to na příkladu.
V dodávkách plynu (z Ruska) jsme unipolární a podle politiků nerovnovážní. Abychom dosáhli rovnováhy, musíme snížit dodávky z Ruska na 50% a dalších 50% odebírat z jiného zdroje. Případně můžeme dodávky z Ruska snížit na 33% a dalších 33% odebírat z dalšího jednoho zdroje a 33% z dalšího druhého zdroje. Rovnováhu si udržíme i snížením dodávek z Ruska na 25% a odebíráním po 25% ze tří dalších jiných zdrojů.
Rovnováhu zřejmě nezískáme snížením odběrů z Ruska na mizivé procento (kladnou nulu) a odebíráním plynu z mnoha jiných zdrojů. Tomu se v plynárenství říká disequilibrium. Plynárenské disequilibrium znamená, že velké množství zdrojů pšouká do plynovodu tak malé množství plynu, že jeho energie nestačí ani na spuštění turbíny od firmy Siemens.