„Nebudeš brát úplatek, neboť úplatek oslepuje i ty, kdo mají oči otevřené, a vede k překrucování záležitostí spravedlivých.“ (Exodus 23:8)
Devadesátá léta minulého století byla rájem pro nás úplatkáře. Je veřejným tajemstvím, že do horního patra obchodního domu Kotva jsme chodili s igelitkami, napěchovanými penězi. Že lehké topné oleje byly těžkou můrou pro ty z nás, kteří jsme se jich museli legislativně vzdát. Že Lízner to hloupě odnesl za nás všechny ostatní.
Nultá léta tohoto století byla rájem pro nás úplatkáře. Všichni víme, že Gripeny doletěly ochotně a někomu z nás na přivítanou zamávaly. Že z elektronických zdravotních knížek nám zůstaly oči pro pláč. Že „pět na stole v českých“ bylo zapsáno do Ottova slovníku naučného.
Desátá léta tohoto století byla rájem pro nás úplatkáře. Pamatujeme si, že se nám otevřela evropská dotační nebesa. Že jsme se zmítali v kauze Jihozápad, Severozápad, Jihovýchod, Jihozápad a Středovýchodozápad. Že jsme vlastnili nejdražší promítací techniku na zeměkouli. Že sedm miliónů lahví vín se do krabice nevejde.
Dvacátá léta tohoto století jsou rájem pro nás úplatkáře. Sledujeme v přímém přenosu, že respirační rouška je věc k nezaplacení. Že – že jsme v naději teprve na začátku a že různé peníze změní různé majitele různými způsoby ještě miliónkrát.
Třicátá léta tohoto století budou rájem pro nás úplatkáře. Sice už nebudeme nosit igelitky, nýbrž listy vlastnictví z katastrálních úřadů a vlastnické listy z obchodních rejstříků, ale přepočítávat stále budeme na peníze. To bude ovšem finální fáze pro nás staromilské úplatkáře, jimž zazvoní hrana.
Čtyřicátá léta tohoto století nebudou rájem pro nás úplatkáře. Novým úplatkem bude kilowatthodina a tu si do trezoru nedáme. I řekne Bůh: Budiž tma ! A bude tma. A budeme spravedliví v mrazu a ve tmě.