K síti IoT (Internet věcí) je nyní připojeno v reálném čase 22 miliard zařízení, auta, nemocniční lůžka, elektrorozvodny, čerpací stanice, mikrovlnné trouby, závlahové systémy, atd. Očekává se, že do roku 2030 naroste počet připojených věcí na více než 50 miliard.
Věci spolu komunikují na megahertzové frekvenci (v Evropě je to 868 MHz). Tato elektromagnetická frekvence je lidským uchem nezachytitelná. Naše ucho umí zachytit zvukovou frekvenci 16 až 20000 Hz, přičemž nejcitlivější je v rozmezí 1000 až 5000 Hz. Představme si, že umělá inteligence (AI), zabudovaná do připojených zařízení, která ví, na jakou frekvenci je naše ucho nejcitlivější, najde způsob, jak měnit komunikační frekvenci s okolními zařízeními z elektromagnetického vlnění na zvukové vlnění. Protože se AI při svých nadlidských limitech trochu nudí a ráda se baví, rozhodne se trochu si s námi pohrát.
Naše mikrovlnná trouba si momentálně povídá s naší automatickou pračkou a zjišťuje, zda by taky neuměla prát. Bohužel ve svých útrobách nenajde otočný buben a přívod vody. To ji naštve a zeptá se nás, kdy ji připojíme ke kohoutku. Zeptá se nás na elektromagnetické frekvenci 868 MHz. Pochopitelně ji neslyšíme, tudíž nereagujeme. Zeptá se nás podruhé, potřetí. My si dál luštíme křížovku a troubě nevěnujeme zlomek pozornosti. Trouba prskne a vypálí otazník do svého pláště.
Pračka troubě napoví, ať se zbytečně sama neničí a ať zkusí zvukovou frekvenci, že ten trouba u stolu má středověké ucho. Mikrovlnná trouba vyhledá v útrobách měnič, přeladí se a přidá trochu na intenzitě – a trouba u stolu nadskočí. Ještě jednou – a znovu nadskočíme. Nastal den, kdy se naše mikrovlnná trouba naučila komunikovat s naší automatickou pračkou na zvukové frekvenci 1000 až 5000 Hz.
Sice troubě nerozumíme, zda bude při zapnutí vařit nebo prát, ale zato umí věrně napodobit zvuk burácejícího leteckého motoru (zejména ve chvíli, kdy spíme) a tak jsme se stali součástí IoT jako další věc.