SAMOTA

Není nic záhadnějšího než smrt. Je to proto, že smrt je nám odpudivá, hrobníků se štítíme a hřbitovům se vyhýbáme.

Dnes je populární zabývat se příčinou smrti. Rakovina, ALS či infarkt myokardu nám zmizely někde v mlhách. Příčinou smrti pozitivně testovaných je covid; příčinou smrti očkovaných je něco mimo kovid (komorbidita). Vztahujeme se nebo vymezujeme se k jedné příčině smrti. O skutečné příčině smrti nevíme zhola nic. Pohříchu ani nechceme vědět, neboť smrt je nám odpudivá.

Až přijde náš čas, budeme se nacházet v jednom ze tří základních psychosomatických stavů, jež lze s jistou mírou zobecnění označit jako „skleslost“, „netečnost“ a „bojovnost“. Budeme přecházet z jednoho stavu do druhého, abychom nakonec zakotvili v jednom z nich. V něm budeme přeplouvat řeku Styx. Ač to zní neuvěřitelně, volba stavu, ve kterém budeme dělat společnost převozníku Charonovi, je v našich rukou.

Pochopitelně bychom chtěli být v dobré náladě, vtipkovat a cáchat si nohy v říční vodě. Jelikož Charon mlčí, nečekejme žádnou party. Budeme se svou náladou sami, což je klíčová informace. Budeme sami. To je klíčové slovo. Sami.

Budeme sami ve své skleslosti, netečnosti nebo bojovnosti. Užijeme si samoty dost a dost (vhodnější místo „užijeme“ by bylo „umrtveme“ nebo „unežijeme“), tudíž samotu musíme ze svého života vyhnat bičem, co jen nám síly stačí. Slovo samota se musí za života stát zakázaným slovem, sprostým slovem, nadávkou, fujtajblem.

Všechno, co nás zahání do samoty, do izolace, je fuj a zaslouží si největší opovržení. Samota je totiž jistý, zaručený peníz pro skleslé, netečné i vposled bojující.