ZÁKLADNÍ ÚKOL

„Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení.“
(Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, § 9 odst. 1)

V rozporu s mylnou představou, že základním úkolem AČR je být dobrým pomocníkem NATO v různých koutech světa, je vyzbrojovací politika české armády. Vojáci se skutečně vyzbrojují technikou, jež je vhodná k obraně České republiky proti vnějšímu napadení. Vnější napadení se totiž může uskutečnit výhradně na hranicích České republiky, a to jak na pozemní hranici, tak na vzdušné hranici. Pozemní hranice kopíruje státní hranici ČR (2 327 km) a vzdušná hranice se nachází ve výšca cca 100 až 110 km, nad níž začíná kosmický prostor (pro právní puristy: jedná se o prostor do výšky, kterou lze využít pro letecký provoz, zákon č. 49/1997 Sb.).

Pro obranu pozemní hranice si vojáci pořizují tanky (116 ks), obrněná vozidla (430 ks) a děla (179 ks) a učí se znát hraniční terén. Přes 2 tisíce kilometrů hranice dokážou vojáci neprodyšně uzavřít tak, že neprojde ani myška. Pochopitelně s využitím naší vlastenecké povinnosti. S obranou vzdušné hranice je to složitější.

Armáda má jen 39 letadel a 17 vrtulníků, ovšem nejvýše může vzlétnout jen JAS-39 Gripen (15 km), do výšky 100 kilometrů se kvůli proudovému motoru nedostane. Obrana vzdušné hranice je tudíž na nás, vlastencích. Musíme pomoci armádě splnit její základní úkol a zabezpečit náš vzdušný prostor. Ve vyskakování jsme přeborníci, vyskakujeme si na kdekoho. Těch sto kilometrů při dobrém tréninku zvládneme razdva.

Obětujme volné víkendy a trénujme. Ti z nás, kteří trpíme závratěmi, trénujme alespoň pozici pozemního hraničního patníku. Nepomůžeme-li Armádě České republiky, hrozí nám, že základním úkolem AČR se stane být dobrým pomocníkem NATO v různých koutech světa.