VÝCHOVNÁ MOUDRA

Když vychováváme svoje děti, vědomě či bezděčně jim předáváme výchovná moudra, která jsme sami jako děti obdrželi od svých rodičů. Například, že je žádoucí po probuzení okamžitě vyprázdnit močový měchýř nebo že je žádoucí po ránu roztáhnout žaludek něčím teplým. Tato moudra získali naši rodiče od svých rodičů a ti zase od svých rodičů a tak dále. Nepřemýšlíme o racionálních protiargumentech a nutíme své děti po probuzení vyprázdnit močový měchýř a roztáhnout žaludek něčím teplým. Pokud na moudra zapomeneme, další generace je již předávat nebude a zůstanou jim jen ostatní odpozorované zvyky, návyky a zlozvyky. Moudrost generací se vytratí.

Generace našich rodičů zažila těžké časy, což se promítlo třeba do rady „na jídle nešetři“ nebo „nekupuj si, na co nemáš“. Sami jsme pak museli čelit zdražování potravin (čili šetřit na jídle) a nedostatku prostředků na bydlení (čili vítat hypotéky). Rady rodičů jsme zakompostovali a dláždili si cestu do pekel. Nyní na prahu očistce pozorujeme, že naše děti neomylně míří dolů do pekla. Nejenže si nevyprazdňují močový měchýř a neuvolňují stažený žaludek, ale utrácejí peníze za podřadné supermarketové jídlo a vrhají se do náručí bank. Obracíme oči v sloup, ale nemáme racionální protiargumenty, Kaufland je opravdu levný a hypotéka je opravdu nezbytná. Děti nás utlučou tvrzením, že jinak to nejde.

Až budou děti jejich dětí pozorovat svoje děti, zda převzaly nějaká výchovná moudra svých rodičů, bude to zřejmě tristní pohled. Výchovné moudro „urvi, co můžeš“ či „neplať, když nechceš“ se bude vytrácet a zůstane pár aplikovatelných hesel:
„Očekáváš-li boj, udeř první.“
„Jsi-li už sražen k zemi, přeřízni mu Achillovu patu.“
„Máš-li už boj prohrát, neboj se smrti, stejně to tu stálo za hovno.“

Kdopak by myslel na močový měchýř či stažený žaludek ?