„Mladý pane, viděl jste někdy důl ? To je díra v zemi, chodby tak a tak. Prosím, peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl ? Ten se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít.“
(Uhlobaron Ptáček, Posel z Liptákova, 1977)
Takto se dříve přicházelo o majetek. Majetek musel nejprve fyzicky existovat, aby mohl být posléze odebrán. Doba se změnila, dnes lze majetek odebrat, aniž by fyzicky existoval. Majetek lze odebrat například škrtáním.
„Stále jsem politicky činný a neměl bych lidi strašit, ale není to tak, že tyto dluhy (schodek státního rozpočtu) zaplatí až naše děti, to zaplatí už teď naši lidé a firmy, které mají úspory. Dluh se z něčeho platit bude a já se děsím, že to půjde nějakým administrativním opatřením. Pokud bude stále u moci tato levicová vláda, dovedu si představit, že třeba do 50 tisíc na úspory nikomu nesáhnou, ale těm bohatým, co už mají 70 a víc, jim klidně nulu škrtnou, aby to pro ně bylo politicky průchodné.“
(Václav Klaus ml., 14.10.2020)
Majetek nemusí být zabaven, majetek může být škrtnut. Máme-li majetek, který fyzicky neexistuje, nemůžeme se jeho ztrátě ubránit. Termín „bohatý člověk“ se přesouvá z reálného světa do říše fantasmagorií. Bohatým člověkem nemusí být dnes jen ten, kdo si něco fyzického přivlastnil (ať už prací nebo krádeží), ale i ten, kdo nic fyzicky nemá. To se může stát jen v prostředí, kde neplatí fyzikální zákony.
Fantasmagorické přivlastňování s sebou nese také fantasmagorické odebírání. Abychom se ho vyvarovali, máme pár prostředků k uplatnění. Například způsob přijímání platu nebo mzdy. Pokud bychom trvali na starém dobrém sáčkování, kdy se plat nebo mzda vyplácely v hotovosti, těžko by nám mohl někdo něco škrtnout.
Maximálně by nám mohli bankovky zatopit, zasypat, ale nemohli by nám je škrtnout.